Alternativní investice? Ano<

V ekonomii se pod pojmem investice rozumí vložení prostředků do kapitálu. Tedy do statků dlouhodobé povahy, které nepřinášejí nic okamžitě, ale o to větší prospěch mohou přinést v budoucnu. Slovo „mohou“ je tam schválně, protože to může málokdo zaručit zcela určitě. K tomu ještě dojdeme.

Pokud lze investici popsat jednodušeji, znamená to, že svůj výdělek v podobě finanční částky nesměním za věci k okamžité spotřebě, ale koupím za ně něco, co mohu prodat v delší nebo kratší budoucnosti za více peněz nebo aspoň tolik, za kolik jsem koupil.

Když ale před většinou dnešních lidí řekněte investice, asi se trochu zděsí. Někteří asi ještě pro jistotu ucuknou, protože očekávají, že z nich budete tahat peníze. Nelze se tomu divit, protože vzhledem k finanční džungli nejen u nás, ale i v celém světě patří slovo investice do toho slovníčku, který evokuje ve většině z nás jen pravidelné posílání peněz do nějakého anonymního účtu bůhvíkde. To číslo je součástí smlouvy o nějakém pojištění nebo má v záhlaví název fondu, ale vždycky trneme, jestli svoje penízky ještě někdy uvidíme. Kolikrát je obava oprávněná.

Je tu ale ještě možnost, která nabízí stejné možnosti, kolikrát lepší zhodnocení a nad kterou máme rozhodně, pokud touto cestou vykročíme, mnohem větší kontrolu. A tou cestou jsou starožitnosti.

Jsou cenné, různě prodejné, různě náchylné k poškození a trvanlivé a různě krásné. Ale jsou hlavně staré. Jako každá investice mají výhody i nevýhody, které se teď pokusím pohledem poučeného laika shrnout alespoň rámcově.

Nepopiratelnou výhodou starožitností je fakt, že nekupujete zajíce v pytli. Za svoje peníze nedostáváte kus papíru, který něco tvrdí, ale dostanete do ruky ihned hmotnou věc jako nositele hodnoty a tím pádem i ceny.

Druhou výhodou je, že věc nepodléhá zkáze v čase (samozřejmě jak co) a pokud se o ni jen trochu staráte, vydrží ve vašem vlastnictví třeba dalších deset dvacet let. Což neznamená, že ji takto dlouho držet musíte, klidně ji můžete obratem prodat během hodiny. Starožitnosti mají ale tu krásnou vlastnost, že čas je ještě vylepšuje.

Teď se pustím do vlastností neutrálních až nevýhodných.

Občasnou nevýhodou starožitností je, že zabírají prostor. Tedy ony ho zabírají všechny, ale každá trochu jinak. Tohle se dá samozřejmě ovlivnit tím, do čeho chcete investovat a tady přichází ke slovu mnohdy nejriskantnější faktor, tedy budoucí prodejnost. Pokud chcete věci sbírat a máte je skutečně pro potěšení během svého života, pak je to jen na vás a vaší peněžence.

Pokud se starožitnostmi chcete obchodovat nebo je kupujete s tím, že za rok za dva půjdou opět do světa, chce to zjistit si nějaký odhad či aspoň odborný výhled a podle toho se rozhodnout, co čeho vložit prostředky. Máte tak šanci se vyhnout v budoucnu tomu, že budete mít všechno zabrané krámy, které nikdo nebude chtít koupit. Může se vám klidně stávat, že z deseti věcí prodáte nakonec dvě, vyděláte na tom, ale těch zbývajících osm vám bude ležet doma.

Teď vám prozradím malé děsivé tajemství, které se spousta hlupáků snaží stále překroutit a zbavit se ho. Ale je to stejná snaha jako skákáním překonat trvale gravitaci. Neexistuje investice bez rizika. Smiřte se s tím. Čím vyšší slibovaný výnos, tím vyšší risk a nakonec ještě hraničení s podvodem.

Starožitnosti mají až na několik případů jednu klíčovou vlastnost, která může posléze spoustu nepoučených (nebo nepoučitelných) lidí naštvat – nikdo nemá povinnost je od vás koupit. Výjimku z tohoto pravidla tvoří většinou investiční kovy, které od vás odkoupí renomovaný a certifikovaný prodejce těchto komodit. A ani starožitník rozhodně kusem zlata nebo stříbra nepohrdne.

Lidi, kteří se rozhodnou pro starožitnosti, lze rozdělit do několika skupin.

Za prvé ti, kteří chtějí starožitnosti spíš pro svoje děti a rodinu, tedy kupují s úmyslem investice tzv. ,,před generaci“, vědí, že jimi koupené věci budou někde stát nebo ležet třeba dvacet třicet let.

Za druhé ti, kteří chtějí na starožitnostech zbohatnout v několikaletých cyklech. Počítají s tím, že co dnes koupí, budou chtít za rok až tři opět prodat.

V prvním případě jsou asi nejvhodnější obrazy nebo sochy, tedy kusy, které neztrácejí na hodnotě nikdy. Ať jde o české malíře, zahraniční, starší nebo moderní, vždycky se dá slušně nakoupit i prodat.

V případě snahy o cyklickou ziskovost, tedy nákup teď s vědomím prodeje za několik let, to chce trochu znalost trhu. Informací je dost, stejně jako kanálů, přes které je získat. Základem je vědět něco o tom, co kupuji. Můžete se poradit jak s moudrými knihami, tak s odborníkem z oboru. Celkovým evergreenem starožitností, který spojuje většinu výhod a má málo nevýhod, jsou mince, tedy věnovat se numismatice.

Mince jsou velmi skladné, odolávají většině vlivů a v případě živelné pohromy toho za prvé dost přežijí, za druhé se s nimi velmi dobře manipuluje. Kromě toho díky množství druhů najdete kupce téměř vždycky. Dříve či později.

A pokud nejste tolik samouk nebo to se starožitnostmi myslíte opravdu vážně, jsou tu vždycky možnosti vzdělávacích kursů. Ty nejznámější nabízí Rudolfinská akademie starožitníků formou rekvalifikace. Jinak existuje i klasické čtyřleté středoškolské studium oboro starožitník, takže pokud staré věci zajímají i vaše ratolesti, tohle může být jedna z možností jejich budoucí cesty.

Nebojte se o starožitnosti zajímat, je to krásný svět, ve kterém se dozvíte spoustu informací o dobách minulých i současných. Odráží neskutečné množství stránek lidského ducha a životních osudů.

A nebojte se do starožitností investovat nebo cokoli začít sbírat.

Příště něco málo o zlatu a stříbru.

Komentáře

Načítání komentářů
Tyto stránky využívají Cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s používáním Cookies.Zjistit víceOK, rozumím